Václav Vačkář
 
 
Václav Vačkář  se narodil 12.8.1881 v Dobřejovicích u Prahy. Od dětských let projevoval mimořádné hudební nadání,  které začali  rozvíjet místní učitelé hudby.  Od třinácti let hrál na housle a křídlovku v místní kapele.  Studiu na konzervatoři se však nemohl vzhledem k sociálnímu postavení své rodiny věnovat.  Proto po ukončení školní docházky  nastoupil jako elév k vojenské hudbě.  Po tříleté usilovné práci a hudebního vzdělávání  byl z vojenské služby propuštěn  pro ušní chorobu.  Poté působil jako sólista koncertního orchestru v carském Rusku.  Několik dalších let prožil /od svých devatenácti let/  jako kapelník divadelní společnosti Josefa Faltyse.
V roce 1903 nastoupil jako sólista a zástupce kapelníka u městské hudby v jugoslávském Šibeniku.  O rok později se stal kapelníkem na ostrově Korčula. V Dalmácii  se Vačkářovi narodil syn Dalibor,  který nejen že zdědil po otci hudební nadání,  ale měl již možnost vystudovat konzervatoř /housle a kompozici/.  Kvalitní odborná průprava umožnila Daliboru Vačkáři významně se uplatnit jako skladatel filmové, symfonické a komorní hudby.
     V letech 1908- 1912 byl Václav Vačkář městským kapelníkem v Boskovicích. Čtvrtletý pobyt na Moravě působil velmi blahodárně na jeho hudební tvorbu.  Důvěrně se seznámil s lidovou hudbou a písněmi jižní Moravy.  Do tohoto šťastného období spadá vznik jeho nejúspěšnějších skladeb,  které jsou na repertoáru souborů dodnes.
Krátce ještě působil v divadle v Krakově a konečně v r. 1913 se trvale usídlil v Praze.  Jako houslista a později  jako sólista na trubku působil v České filharmonií. V r. 1919 na výzvu Otakara odstrčila přešel do orchestru Vinohradského divadla, o dva roky později do Šakovy filharmonie.  Po jejím rozpuštění přijal místo kapelníka v pražských biografech Alma a Minuta.  Zde dokázal vytvořit vynikající hudební těleso,  které ovládalo ten nejnáročnější repertoár.  Proto mnozí Pražané chodili do kin převážně za Vačkářovou kapelou.  V roce 1930 s nás-tupem zvukového filmu končí jeho hudební působení v kinech.  Od té doby se Vačkář věnuje nadále jen činnosti skladatelské a organizační.
V té době již jméno Václava Vačkáře bylo mezi lidovými hudebníky pojmem. Nebylo snad jediné dechové nebo smyčcové kapely,  která by jeho skladby neměla ve svém repertoáru.  Ty vynikaly nejen svěží, nápaditou melodikou,  ale vkusnou  a výraznou harmonií a bohatou barevnou instrumentací.  Jeho tvorba se stala ryzím projevem českého muzikantství.  Stala se lidovou v nejlepším smyslu tohoto slova. Jeho skladby dobou nejen nezestárly,  ale naopak na hudebníky a posluchače pro  svou čistotu  a upřímnost působí dodnes svou podmanivou krásou.
Za svého života napsal 332 skladeb,  z nichž převážná většina vyšla tiskem v patnácti nakladatelstvích.
Vačkářova činnost je pozoruhodná i na poli organizačním.  Jako dlouholetý předseda  Svazu lidových hudebníků /byl jim od r. 1928/  si získal pro své bohaté životní zkušeností zásadovost,  obětavost a smysl pro spravedlnost neobyčejnou vážnost a oblibu u početné obce lidových hudebníků v celé republice . Byl činný též v Ochranné svazu autorském / OSA/,  jehož byl spoluzakladatelem. Pracoval v Jednotě hudebních stavů,  v Hudební unii a v Kruhu autorů populární hudby.  Působil i jako hudební kritik.  Napsal řadu článků do odborných hudebních časopisů.  S velkým zájmem hudebníků se setkala jeho Lidová nauka o harmonii
/vyšla ve čtyřech vydáních/.  Společně se synem Daliborem napsal knihu Instrumentace symfonického orchestru  a dechové hudby.  Za svou bohatou a mnohotvárnou činnost  byl Václav Vačkář jmenován čestným členem Svazu československých skladatelů a v r. 1952 poctěn cenou hlavního města Prahy.
Zemřel 4.2.1954.  
     Místo Václava Vačkáře v české hudbě nejlépe vystihují slova,  napsaná u příležitosti posledního rozloučení: „ Václava Vačkáře bychom mohli už dnes nazvat klasikem české populární  a taneční hudby.  Opravňuje nás k tomu umělecká úroveň a nesmírná obecná obliba jeho skladeb,  v čele s téměř až legendárními „ Vzpomínkou na Zbiroh“,  a jinými známými skladbami,  jako jsou např.  pochody „ Šohaj“,  a „ Probuzení“,  dále „ Slovácké tance“,  valčíky „ Sen lásky“,  “Večer na moři“ , polka Dobřejovická , Staropražská a jiné..  Václav Vačkář dal české hudbě mnoho ze svého talentu i z dobroty svého srdce.  Odměnou mu bylo vědomí,  že jeho práce je všeobecně vážená a vysoce ceněná a že „ vyoral dobrou brázdu“.   V tom smyslu také zůstává trvale zapsán v historii naší lidové hudby.“
 
                                
Redakce hudební literatury
 
 
 
Václav Vačkář was born on 12 August 1881 in Dobřejovice u Prahy. Even as a child he showed extreme musical talent which local teachers of music helped him to develop.  At the age of 13, he started playing the violin and fluegelhorn in a local band.  However, he was unable to study at a music school owing to his family's social status.  Therefore, after finishing compulsory school attendance, he enrolled as an apprentice with a military band.  After three years of hard work and musical education, he was discharged owing to a hearing disorder.  He then became a soloist in a concert orchestra in Russia.  When he was 19 years old, he became a conductor in the theatrical company of Josef Faltys.
In 1903, he became a soloist and assistant conductor with a municipal band in Sibenik, Yugoslavia.  A year later, he was appointed conductor on the Island of Korcula. Dalmatia is where Vačkář's son Dalibor was born, who not only inherited musical talent from his father but was also given the opportunity to study at a music school (violin and composition).  Thanks to his quality training and education, Dalibor Vačkář became successful as a composer of film, symphonic and chamber music.
     From 1908 – 1912, Václav Vačkář was a municipal band conductor in Boskovice. The four years he spent in Moravia had a highly beneficial influence on his musical production.  Here, he learned to understand the folk music of Southern Moravia.  This is when he composed some of his most successful pieces of work, which still survive.
After a short assignment in the Krakow Theatre, he finally settled in Prague in 1913.  He played the violin and later, solo trumpet with the Czech Philharmonic Orchestra. In 1919 he joined the orchestra of the Vinohrady Theatre, upon the invitation of Otakar Odstrčil, and two years later he joined the Šak's Philharmonic Orchestra.  
 After this was dissolved, he took over as conductor in the Alma and Minuta cinemas in Prague.  He succeeded in creating an excellent musical body, mastering even the most demanding repertoire.  Therefore, many people in Prague went to cinemas particularly to hear Vačkář's band.  His work in cinemas ended in 1930, with the introduction of sound motion pictures.  From this time onward, Vačkář focused exclusively on his composing and organization work.
By that time, the name of Václav Vačkář had already become prestigious among popular musicians. There was hardly a brass or string band that did not include his compositions in its repertoire.  These compositions excelled with their fresh and imaginative melodies, tasteful and distinctive harmonies and rich instrumental colours.  His composition became a genuine manifestation of Czech musicality.  It became popular in the best sense of the word. His compositions refused to age and they still attract musicians with their cleanness, sincerity and suggestive beauty.  
 
During his lifetime, he wrote 332 compositions, most of which were printed by fifteen publishing companies.
Vačkář was also an active organizer.  As long-time chairman of the Union of Popular Musicians (from 1928), he was consistent, devoted and had a sense of justice, therefore he was widely respected and popular among musicians throughout the country.  He remained the leader of popular musicians even after the organization was incorporated under the Revolutionary Trade Union Movement in 1948. He was also actively involved in OSA - the Performing and Authorial Rights Society of Composers, Authors and Publishers, which he helped to establish. He then worked in the Musical Estate Union, the Musical Union and the Union of Popular Music Authors.  He was also a reviewer, presenting a series of articles in professional musical periodicals.  One of his most popular pieces of work was the Theory of Popular Music (published in four volumes).  Together with his son Dalibor, he wrote a book entitled Instrumentation of Symphonic Orchestra and Brass Music.  For his rich and fruitful activities, Vačkář was appointed an honorary member of the Union of Czechoslovak Composers and in 1952 he received the City of Prague Award.
He died on 4 February 1954.  During the funeral service, national artists Jan Seidel and Václav Dobiáš gave the orations.
     The importance of Václav Vačkář in Czech music is best described by the words uttered on the occasion of his funeral: "Even today, we could call Václav Vačkář a classic of Czech popular and dance music.  This fame is built on the artistic quality and the general popularity of his compositions, including the legendary "Remembrance of Zbiroh" and other popular pieces of work, e.g. the marches "Swain"  and "Awakening" as well as the "South Moravian Dances", the waltzes "Love Dream", "Evening on the Sea", any many others.  Václav Vačkář gave Czech music much of his talent and the goodness of his heart.  He was rewarded by seeing that his work was generally honoured and much appreciated and that he had ‘ploughed a good furrow.’   In this sense, he remains engraved in the history of our popular music for ever."
 
Musical Literature Editorial